WELCOME TO MY BLOG na Blog.cz

Smutek a stesk
Venku často slýchávám,
proč je ještě sám;
od nich takhle do srdce dostávám,
že skoro na nic nemám.

Jenže já stále čekám,
na Tebe ty krásný Andílku;
nikomu jinému své srdce nedám,
odvedu si Tě do našeho baráčku.

Jednoduše myšlenky projevuji,
nechávám si o Tobě zdáti;
dny , kdy sem Tě neviděl se prodlužují,
proč mám se Tě vzdáti?

Proč?

Ty jsi ten originál,
jež mě u srdce hřeje;
jež se jednou krásně usmál,
a tvůj kluk tvé srdce stále kryje.

Kryje ho a brání,
mě nenechá malou skulinku;
odkryj ho a odejdi, toť mé přání,
nech na pokoji tu dívenku.

Smutný Valentýn
Láska pro mne záhadou,
vztahy začínají kvésti;
když procházím se zahradou,
kde vše je očarováno milostí.

Valentýn je dnes nařadě,
čas pro naplněné lásky;
jen já sedim na osekané kládě,
bez jediné hlásky.

Mnoho lidí dnešek zapíjí,
tulí se a mazlí;
mě ta představa hrozně zabíjí,
inu milují se i ti zlí.

Je to osud že jsem sám?
Čím jsem se tam vzepřel?
stále odpověď marně hledám,
je možné, abych na Valentýna umřel?

Je toho už na mě příliš,
do auta pomalu nasedám;
že jsem štastný to se mýlíš,
před svou cestu se dívám.

Na konci mé cesty je útes,
pod ním se skály rozkládají;
v plné rychlosti míjím les,
oči tu rychlost nezvládají.

Nohu nepouštim z pedálu,
zavřu oči, zapřemýšlím;
a naráz mé tělo padá do korálu,
kde naposled krásu spatřím.

MOJE VÍRA
Řekli mi že jsem srab, když nechci dávat rány, já ale nevěřím, že rány zlobě brání.
Říkají postav se a udeř toho vola, já ale nevěřím, že úder hloupost zdolá.
Říkají bojíš se, ty nejsi asi chlap, když úder nevrátíš, když nechceš bojovat.
Já ale nevěřím, že spasí tenhle svět, rány a nenávist, učím se odpouštět.
Vzkažte všem hlupákům, všem co se perou rádi: peru se za lásku a nenávist mi vadí.
Já věřím na lásku, láska je větší silou, mé ruce nebijí, já jimi hladím milou.

OPOUŠTĚNÍ
Znám tě krásná ženo s nádherným tělem a sebejistým úsmevem.
Znám, stále ještě cítím vůni a hedvábnou hebkost tvého hladkého těla, které jsi mým prstům kdysi nechávala laskat a číst, jak knihu o lásce.
Znám mnohá tvá něžná milostná zasténání v okamžicích rozkoše.
Znám i ten vzrušený výraz v tvých očích, který jsem směl vídat ve chvílích tvého bezvýhradného odevzdání.
Znám a ještě stále si pamatuji ten opojný pocit, jenž jsem cítil sklánějíc se nad tebou, opilý a hluchý láskou co měla být věčná.
Znám to zamilované těšení, kdy jsem stál u dveří tvého domu a čekal až mi otevřeš.
Znám i svůj hluchý telefon, dny a noci bez tebe, kdy láska bolí, že nejde ani spát.
Znám i ten zničující strach, strach z toho, že mne opouštíš.
Je to co zbylo láska, je láska ten strach co mne pomalu zabíjí?
Tvá láska je krutá a je to ještě láska?

KDYŽ LÁSKA NELADÍ
Když z noci zbyl jen kousínek a posledních pár bublinek co nalila jsi do sklínek.
Máš oči čínských miminek, když lásky zhášíš plamínek, zbude pár smutných vzpomínek.
Tvá ústa zítřek neslíbí, když naposled má políbí, tvé ruce už mne nehladí, prý láska má s tvou neladí.
Když naposled mi povídáš, že musíš jít, že usínáš, je ráno, smutno na světě, to ráno totiž krade tě.
Já vím, že až se potkáme, mám dělat, že se neznáme, mám zapomenout nevnímat, až on tě bude objímat.
Pak v srdci láska zabolí, tvá láska smrti údolí.

BOLEST OPOUŠTĚNÍ
Když láska odchází, tak smutno je jak v hrobě, vím, život nekončí, jen nesmím žít už v tobě.
Miláčku, lásko má, již nesmím říkat milé, nemělo se to stát, pryč jsou mé štastné chvíle.
V noci jak opilý, musím se smutně dívat, jak láska odchází, bude teď s jiným bývat.
Když láska odchází, nechce se věřit tomu, chce se ti zavolat:"Miláčku můj, pojď zpátky domů, ke mně!";
Láska když odchází, vždy hluchá je a spěchá, zpátky se nedívá, tebe tu v smutku nechá.
Neřekne miláčku, já odcházím, já spěchám, dám lásku jinému a tebe tady nechám.
Odejde neslyšně, v noci, jak zloděj duší, oknem ji zahlédneš srdce ti teskně buší.
Jen lístek na stole, zní cynicky a suše, ráno když procitneš, je prázdná tvoje duše.

Lásko má

Lásko kde jsi
pročpak se schováváš
srdcem Tě vnímám
pojď ke mně blíž

Lásko přitulse
ke mně se přiviň
lásku mou si vem
tělem svým Tě zakryji
pohlazení si zasloužíš

Lásko jediná
jsi milá krásná a něžná
neboť srdcem svým
Tě miluji po Tobě toužím

Lásko má
hladím Tě a líbám
po vlasech a těle Tvým
jsi úžasná
jak hvězda na nebi
zlatý poklad můj

Lásko má
jen chci Ti říct
miluji Tě
Tebe si vážím
a životem jen s Tebou
jít v ruku v ruce dál

Lásko má miluji Tě

Třešňová alej

Těším se
na ten měsíc
a kousek před tím
konci březnu se vracím
kdy vše začíná kvést
kdy v květnu převážně
k třešním se líbat
chodíme

V alejích třešní
je úžasné být
se svou milou
v objetí a polibky
něžnými
a vnímat ten vzduch
plný vůní květů třešní
jež nám kvetou
nad hlavou

Opírat se o kmen třešně
s Tebou být
hladit Tě a líbat
pod třešní
lásku Ti říkat
a šeptat do uší
miluji Tě

Chytnout Tě
za ruku a projít
tu alej je s Tebou
tak úžasné a krásné

Těším se natu chvílí
na tu alej vonících
květů třešní

Procházka
Bosý po ledu šlapu,
teplem všechen taje;
nezanechává jedinou stopu,
ale mé srdce z kamene je,

Těžké a bolestivé,
v hlavě mám zmatek;
slunce je usmívavé,
ale já držím smutek.

Nedokážu zapomenout,
pořád lásku cítím;
nechci u jiné uvíznout,
to se radši zastřelím.

U rybníčka v rákosí,
vodník hraje na housličky;
o jednom chlapci, jak moc prosí,
moc a moc je zamilovaný do jedné holčičky.

Jeho melodie mě doprovází,
mé slzy na zem kapou;
kočičky se probouzejí,
jak moc krásně kvetou.

Teplý jižní větřík,
v rákosí se prohání;
odešel už napořád mrazík,
jenž u mého srdce cítil zklamání.

Vodník nepřestává hráti,
vzpomínám si vzpomínám;
na Tebe,
chci Tě na rty líbati,
v tímto každý večer usínám.

Žabky šťastně poskakují,
Tvé jméno kvákají;
mezi vámi jemně našlapuji,
jsem rád že mi pomáhají.

Jak zelený je tento trávník,
tvoje oči mají stejnou barvu;
koukají se na štastný chodník,
na ten, kde potkáváš svou lásku.

Míjím hlubokou to studánku,
na dně voda perlivá;
jenž očisťuje tvou dušičku,
a poté se nad Tebou Andílek usmívá.

Lásku si zde nekoupím,
ale můžu jí zde naslouchat;
třeba na Tebe někdy narazím,
jinak smutné básně budu psát.

Nepravá osoba
Nezlob se že odmítám,
jsi moc fajn, jsi úžasná;
ale já svoje srdce poslouchám,
a vím, má láska k Tobě je neštastná.

Já do jedné se zamiloval,
Ty to nejsi tak mi odpust;
pro Tebe jsou to těžká slova,
která vycházejí z mojích úst.

Jednou Tě Amorův šíp zasáhne,
poznáš láskyplné soužití;
mě samota na ulici vytáhne,
Ty se neboj a se svým milým jdi.

Tohle nejsou naschvály,
nehraju si na hrdinu;
sic mé trápení vysoké jak skály,
přec jednou chci založit rodinu.

Avšak s Tebou kamarád já zůstanu,
jestli budeš ovšem chtít;
tu mou vysněnou milovat nepřestanu,
ikdybych měl navždy umřít.